Aktuálně volné pozice

Ať už jsi profesionál v oboru nebo se teprve učíš kvalitnímu řemeslu, přidej se k našemu týmu. Hledáme pracovité a příjemné kolegy, na které se můžeme spolehnout. Své profesní životopisy posílejte na jobs@sipral.com

 

Firemní hodnoty a etický kodex

Přijali jsme za své poslání vytvářet a poskytovat hodnoty v podobě technicky vyspělých, vizuálně atraktivních a dlouhodobě spolehlivých produktů, které jsou nedílnou součástí moderního životního prostředí lidské společnosti. Vážíme si svých zákazníků, obchodních partnerů, zaměstnanců a občanské společnosti a zodpovědně usilujeme o podnikání v souladu s všeobecně uznávanými etickými a morálními principy a zásadami. Jejich uplatňování tvoří nedílnou součást našeho podnikání a podílí se na utváření dobrého jména Sipralu.

Stáhnout PDF

Image: Firemní hodnoty a etický kodex
Jsme Sipral

Příběh Sipralu

2019 získání zakázky na dodávku modulové a rastrové fasády objektů Bořislavka Centrum a The Flow Building
2019 oficiání otevření multifunkčního objektu AFI Vokovice v Praze
2018 získání zakázky na dodávku modulové fasády objektu MEC Hall
2017 oficiální otevření projektu Paris La Défense Arena
2017 rozšíření skladových ploch ve výrobně-logistickém centru v Jirnech
2017 nové sídlo Sipral UK v londýnském City
2016 zahájení projektu V Tower, Praha
2016 dokončení třetí části výrobně-logistického centra v Jirnech
2015 odstoupení pana Leopolda Bareše a nástup Radima Koštiala na místo výkonného ředitele
2014 založení pobočky v Dánsku
2014 získání projektů Nine Elms v Londýně, U Arena v Paříži a Amager Bakke v Kodani celková hodnota 1,7 mld. Kč
2013 získání projektu University of Sheffield
2011 dokončení projektu Main Point Karlín – vítěz MIPIM Award 2012 za nejlepší kancelářskou budovu světa
2009 zřízení pobočky ve Francii
2009 získání projektu Nadace Louis Vuitton v Paříži

zobrazit více

2008 zahájení výroby v Logistickém centru v Jirnech
2006 založení dceřiné společnosti Sipral UK Ltd. v Anglii
2005 projektování ve 3D CAD systému Solidworks
2005 vlastní pavilon Vzorkovna
2003 realizace první zakázky v Anglii
2001 úspěšný test první vlastní modulové fasády ve zkušebně Taywood, Londýn
2000 mezinárodní certifikát jakosti ISO 9001
1999 vývoj, zkouška a certifikace terčového systému s uchycením vnitřního skla
1997 vývoj, zkouška a certifikace vlastního protipožárního systému střešní konstrukce
1996 první zahraniční realizace (Check Point Charlie, Berlín)
1996 dokončení stavby a zahájení provozu vlastní továrny
1994 přechod z ručního projektování na ACAD 10
1992 první zakázka (dopravní dispečink, Hotel Forum, Praha)
1991 založení společnosti

Sipral se baví

bowling 2018

bowling 2018

pálení čarodějnic 2018

pálení čarodějnic 2018

kola 2018

kola 2018

Jirenské prase 2018

Jirenské prase 2018

Když můžeme, pomáháme

V letech 2018 a 2019 jsme se u příležitosti firemního triatlonu AluMan/AluWoman rozhodli podpořit neziskové organizace, které působí v našem okolí. Zaměstnanci Sipralu hlasovali pro LDN Vršovice a Studentský dům MČ Prahy 10. Mezi oba subjekty jsme rozdělili částku 30 tisíc korun. 

Dlouhodobě také spolupracujeme s odbornými učilišti a průmyslovými školami. Jejich žákům nabízíme praxe, brigády a exkurze nejen v naší výrobě v Jirnech u Prahy, ale i v naší centrále ve Strašnicích. Studenti si tak u nás mohou vyzkoušet, jak se projektují i vyrábí fasádní moduly. 

Image: Když můžeme, pomáháme

Rozhovor s Leopoldem Barešem

Když jsem u šestého tahu, tým někdy začíná teprve s druhým

Leopold Bareš vybudoval stavební firmu Sipral, která dodává obvodové pláště budov ze skla a lehkých kovů. Najímají si ji proslulí architekti, jako Eva Jiřičná, Frank Gehry, Ricardo Bofill, Richard Meier či Jean Nouvel. Originální fasády najdete třeba na budovách v Praze − Main Pointu v pražském Karlíně či Quadriu na Národní třídě. V zahraničí pak na prestižních stavbách, jako je sídlo Nadace Louise Vuittona či Sheffieldská univerzita v Británii. Z firmy o třech lidech se stala značka kvality a kreativity s obratem kolem miliardy.

zobrazit více

• Originální fasády firmy Sipral najdete na prestižních stavbách v zahraničí.
• Alfou a omegou úspěšného projektu je jeho schopný vedoucí.
• Firem, které jsou ochotny riskovat a jít do neprozkoumaného na světě moc není.

HN: Jak jste se dostal k vytváření originálních a uměleckých fasád?
Původním povoláním jsem stavař. Vystudoval jsem stavební fakultu, pozemní stavby, obor specializace tepelná technika, akustika a osvětlení. A nejsem typ člověka, který má život naplánovaný na mnoho let dopředu. Reagoval jsem na příležitosti, které přicházely. Vždy mě bavilo dělat nové, neprozkoumané věci. Obor, který jsem vystudoval, mi hodně pomáhal při konstruování fasád, což je v podstatě náš denní chleba.

HN: Říká se, že firma je zrcadlem majitele. Co jste do ní vložil?
Vždycky mě bavila technická dokonalost a preciznost. Snažím se přemýšlet o věcech do konečného důsledku. Každá zakázka je něčím specifická, jedinečná. Baví mě objevovat tuto specifičnost a pak navrhnout jedinečné řešení.

HN: Ve svém profesním životě jste měl období kolem roku 2005, kdy jste prý měl pocit, že žádný kopec není tak vysoký, abyste na něj nevylezl…
Tenkrát opravdu nastalo období, kdy jsme zažívali velikánský boom. Měl jsem v sobě neskutečný potenciál a spoustu energie a pouštěl jsem se do mnoha věcí najednou. Jenže firma ještě nebyla tak nastavená, aby to zvládla. Neměla tolik techniků, manažerů, vybudované technické a výrobní zázemí. Neměla také dostatečný finanční kapitál. Naše projekty jsou opravdu velmi projekčně i technicky náročné. Pokud takový projekt neudržíte v nastavených kolejích od začátku do konce, tak ztráty mohou být fatální.

HN: Máte hodně složitých projektů od pláště pro Sheffieldskou univerzitu, spalovnu v Kodani v Dánsku až po projekty pro luxusního návrháře Louise Vuittona. Kdo je odborně řídí?
Alfou a omegou úspěšného projektu je jeho schopný vedoucí. Ten, kromě toho, že skvěle vede svůj tým, umí i komunikovat s klientem. Nesmí mu nic odpustit, ale zároveň mu musí nabídnout takový servis, aby byl spokojen. Vedoucí musí mít ekonomické znalosti a umět špičkově plánovat. Takových expertů máme asi osm a několik juniorů. Někteří jsou vychováni pro velké zahraniční projekty, jiní se starají o projekty menšího rozsahu. Za nimi je profesionální zázemí − obchodně technická příprava, projekce, finance, výroba a servis.

HN: Během čtvrt století se proměňoval i tým vašich spolupracovníků. Co všechno jste musel překonat?
Mám bytostně zabudovanou potřebu mít vše pod svou kontrolou. Samozřejmě, jak firma rostla ze tří lidí na dvě stě a z obratu pár set tisíc korun téměř na miliardu, bylo její řízení namáhavější. Na počátku jsem měl dva společníky − nejdříve jednoho a po pár letech jsme přibrali druhého. V té době jsme měli role rozdělené tak, že jeden společník, ač byl stavař, rozuměl "číslům", a proto řídil ekonomiku, a druhý byl vizionář a stratég. Takže jsme se o vedení firmy mezi sebou podělili. Jenže po deseti letech, kdy odešli, celá odpovědnost zůstala nakonec opět na mně a znovu jsem si musel sestavit nový výkonný tým. A firmu jsme začali budovat vlastně od začátku. Hledali jsme už manažery pro určité pozice. Před rokem jsem předal řídící roli Radimu Koštialovi. Známe se mnoho let, byli jsme partnery v naší první firmě. Mám k němu důvěru a je důležité, že má podobné DNA jako já.

HN: Musel jste někdy změnit svůj styl komunikace, abyste svému týmu "neujel" moc dopředu?
Čím dál tím víc si uvědomuji, že když mám nějakou představu, musím ji kolegům a spolupracovníkům, kteří jsou se mnou třeba i dvacet pět let, pokaždé dobře vysvětlit. Protože i ti, kteří se mnou strávili tolik let, potřebují víc času, aby vše dokázali absorbovat. Je to dané našimi projekty, neboť každý z nich je opravdu jedinečný.

Nejsložitější je to v okamžiku, kdy nastavujeme koncept. Jde o to, aby se s ním všichni opravdu ztotožnili. Ale když se to povede a oni jej přijmou, tak už vše funguje dobře. Zaměstnáváme špičkový tým lidí a bez nich se taková práce nedá dělat. Jsem technicky založený člověk, ale moje komunikace se někdy podobá šachové partii. Přemýšlím totiž šest tahů dopředu, jak to bude vypadat, a to je potom trochu moje nevýhoda. Když jsem u šestého tahu, tým někdy začíná teprve tím druhým.

HN: Ale pak vás respektuje třeba i vaše konkurence…
Před pěti lety jsme slavili dvacet let firmy a přijel špičkový konstruktér a šéf francouzské projekční kanceláře RFR, se kterou jsme spolupracovali na našem nejvýznamnějším projektu − budově Nadace Louise Vuittona v Paříži. Chtěl jsem mu poděkovat za to, že nám umožňuje dostat se k takovým zakázkám. A on říkal − já jsem vděčný vám. My máme extravagantní nápady, konstrukce, které jsou neskutečně složité. Ale je těžké najít firmu, která je ochotná zariskovat a hledat řešení a jít do neprozkoumaného, takových firem na světě moc není. Byla to velká poklona.

HN: Jaká je teď vaše role ve firmě?
Vedle vedení firmy byla moje role vždy v technické kreativitě, rád jsem se spolupodílel na vytvoření nejlepšího konceptu pro konkrétní zakázku. Ale poté, co jsem předal vedení firmy, jsem si ponechal roli technickou. Chci předávat technické zkušenosti mladším kolegům. Budu ve firmě dál, ale měla by být méně závislá na mně.

HN: Je to velká konkurenční výhoda, že okopírovat vaše know-how není vůbec jednoduché?
Pro nás je každý projekt jedinečný, každý navrhujeme jinak. Málo věcí se opakuje. Na světě je hodně peněz, můžete si koupit drahý software, můžete si koupit i lidi. Ale tím, jak je náš styl práce jedinečný, dynamický a reaguje na konkrétní situace, není jednoduché nás napodobit. Vždy jsme o projekt napřed. Když jsme dělali projekt Nadace, přišla švýcarská firma, která naše projektanty přeplatila, a z týmu 53 lidí nám jich deset přetáhla. To je život. Ne­existuje jednoduchý návod, jak si lidi udržet. Je to kombinace všeho možného, co lidi motivuje − firemní kultura, vztahy i zdejší prostředí.

Image: Rozhovor s Leopoldem Barešem